• vmv

Malí „cestovatelé“ a Život v kufříku



Lásku rozdává stovkách dětem i přesto, že se biologickou mámou nikdy nestala. Iva Barnincová Říhová (42) je jednou ze zakladatelek Nadačního fondu LA VIDA LOCA a nádherného projektu Život v kufříku. Na začátku bylo jen ženské klábosení, káva a touha pomáhat. Dnes už se ve více něž padesáti českých porodnicích rozdalo přes 1500 kufříčků plných vzpomínek. Takových, které by jinak opuštěná miminka neměla šanci poznat…

Ivo, co nám nikdo nikdy nevezme jsou vzpomínky. Jak moc jsou pro zdravý vývoj člověka důležité?


Pro budování zdravé osobnosti každého z nás jsou vzpomínky na období 0-3 roky naprosto zásadní.

Vzpomínky utvářejí naši osobnost. Jedná se o základní životní pilíř. Víme, kam patříme, umíme se v životě přirozeně orientovat. Bez vzpomínek je náš život jako slepá mapa. Jsme ztraceni. Nejsme ukotveni ve svém životě. Nevíme, kam jdeme. Pocit sebepřijetí, bezpečí a důvěry v život jsou základní potřeby zdravého mentálního vývoje člověka. Tyto potřeby jsou však mnohdy bohužel nenaplněny také v biologických rodinách.


Život opuštěného miminka, které začíná objevovat svět bez biologické maminky je jiný. Kdo novorozeňátka chová, chlácholí, brouká jim do ouška?


Odložená novorozeňátka bohužel nemají tu možnost cítit láskyplnou náruč maminky, tlukot jejího srdce, její vůni, hlas či pohlazení. Tím ztrácejí již od samého začátku pocit bezpečí, lásky a klidu. Všechny tyto základní životní potřeby v prvních dnech nahrazují sestřičky, které se snaží poskytnout miminku co nejvíce pozornosti. V jejich pracovním nasazení je to někdy obtížné, ale ony jsou neskutečné. Vždy, když osobně navštívíme neonatologické oddělení, potkáme sestřičky - „sudičky“, které nám vyprávějí, co vše děťátku na cestu životem do kufříčku připravily.


Projekt Život v kufříku v době, kdy jste ho vymýšlely, nikde jinde ve světě nefungoval. Jak se nápad sbírání vzpomínek pro odložené miminka zrodil? S vaší kolegyní Martinou Opava jste dokázaly zrealizovat nádhernou myšlenku.


Šest let nazpět (září 2015) nám o problematice odkládaných novorozeňátek řekla kamarádka Michaela Chmelařová, t.č. vrchní sestřička na novorozeneckém oddělení FNKV Praha. Jeden den jsme se sešly všechny tři u kávy a vína a probíraly možnost pomoci této porodnici. Čím více jsme se ptaly, tím více v nás sílilo odhodlání pomoci nejen jedné porodnici, ale všem hlavním porodnicím v ČR. Počet 600 odložených dětí ročně v ČR nás dostal a nebyla cesta zpět. Hned další dny jsme začaly s Martinou konat. Zjišťovaly jsme informace o problematice odkládaných miminek, hovořily jsme se sociálními pracovníky a spolky pěstounů (Dobrá rodina o.p.s.) a hledaly způsob, jak se dostat do světa „nezisku“.

Zkušenost jsme měly jen z korporátní sféry, ale náš osobitý „drive“ nás hnal dále.

Nafotily jsme unikátní kalendář poloaktů pro rok 2016 a následně v lednu téhož roku naplánovaly prodejní vernisáž. Prodej kalendářů a vernisáž přinesly první finanční prostředky a my byly v euforii.

Na Vánoce, 21. prosince 2015, jsme se staly oficiálně Nadačním fondem LA VIDA LOCA (BLÁZNIVÝ ŽIVOT). Prvního ledna 2016 jsme spouštěly své webové stránky.


Od začátku se do projektu zapojily dámy ze senior domů i dobrovolnice, které pro děťátka vyrábí originální pletené oblečky a hračky. Co první fotky, otisk nožičky? Kdo pořizuje tyto vzpomínky? Miminka prý dostávají i vzkazy na lístečku – co je na nich například napsáno?

Odložená novorozeňátka získávají kufřík vzpomínek hned v den narození. Kufřík se stal oficiálně prvním majetkem dítěte. Odchází s ním z porodnice do jeho dalšího domova. Obsahuje ty nejvýznamnější předměty spojené s jeho příchodem na svět a raným dětstvím. První fotografie z porodnice v náruči sestřičky, první pletený obleček (od dobrovolnic a seniorek z celé ČR), první kojenecká lahvička nebo dudlík a další „suvenýry“.

Kufříček obsahuje také osobní vzkazy těch nejbližších. V tomto případě se jedná o zdravotníky, kteří píšou básničky a osobní přání na cestu životem. Vzkazy jsou zaznamenány do Knihy života, popř. přímo do bublinek, které jsou umístěny na vnitřní grafice kufříčku. (Např. Andílku krásný, jsi statečný cestovatel…Přejeme Ti sluníčkem zalitý život, jsi úžasný…aj).

Životní příběh dítěte je tak kompletní od samého začátku. Kufřík nese zprávu: „Máme tě rádi. Žij svůj život. Máš zde své místo.“

Kufřík vzpomínek je nezbytným nástrojem, a to především při práci se životním příběhem dítěte. Díky hmatatelným vzpomínkám, záznamům a fotografiím dítě má svoji cestu. Jeho slepá mapa je zaplněna. Rodiče tak mají doma velkého cestovatele, který se podíval do několika měst, poznal spousty míst, byl opečováván tetou Kamilkou a dokonce měli pejska. Vše je přirozený tok života. „Sociální“ hendikep vymizel, dítě přijímá skutečnost a je s informacemi naprosto v pořádku.

Vše se se samozřejmě odvíjí od aktuálního stavu dítěte a celkové situaci.


Končí plnění kufříčků ve chvíli, kdy se miminko dostane do náhradní rodiny? Uzavírají se vzpomínky z kufříku jako jedna životní etapa nebo nové rodiny pokračují ve vaší myšlence?


Jsme nadšeny z reakcí pěstounů, adoptivních rodin, které s námi „kufříčkují“. Sdílejí s námi, co vše děťátku do kufříčku na cestu životem přidali a jak dále pracují s tématem „životní příběh“ odloženého novorozeňátka.

Jsme rády, že můžeme dále šířit osvětu kufříčku a především významu vzpomínek, které jsou klíčové při utváření zdravé identity člověka. Tento projekt evropského charakteru má své fanoušky i v zahraničí – USA, Slovensku, Francii aj. Věříme, že se nám podaří získat dlouhodobého finančního partnera a pokračovat tak dále i v následujících letech.

Děkujeme všem sestřičkám, sociálním pracovníkům, pěstounům a dobrovolnicím, že s námi stojí na startu životních příběhů odložených novorozeňátek.


Ivo, když se podíváme na kufřík, který děti v rámci Života v kufříku dostávají, je dost podobný tomu, se kterým jste si asi hrála jako malá. Je jeho podoba vybraná záměrně? Ta milá vzpomínka z vašeho dětství?


Dětský kufříček s krtečkem byl populární asi u všech dětí. A pak ještě oranžová tatrovka. My děti do ní rády nakládaly písek, kamení, někdy i bláto…To mě bavilo, chtěla jsem stále něco tvořit...

Svůj osobní památníček mám až ze školních let. Otisky ručiček či první vlásky mi tedy opravdu chybí. To vše mi však nahrazuje vyprávění s maminkou, která se vždy zasní a společně se vrátíme do roku 1978. Tetelím se blahem, když se dozvídám vše kolem mého narození a dalších mých rošťáren se sestrou.

Tato myšlenka mě vede k tomu, že si maminčino vyprávění nahraji, aby mi nic neuniklo :o)


Netajíte se tím, že vaše dětství nebylo ideální. Je pro vás tento projekt, kdy pomáháte opuštěným dětem takové zadostiučinění… že se cítíte potřebná?


Každý máme svůj příběh, který nás formuje. Záleží na nás, co s tím uděláme :o)

Mé životní turbulence mě posouvaly dál. Několik let probrečených, kdy jsem nevěděla kudy kam. Vnitřně jsem však věděla, že se budu věnovat pohybu a budu pomáhat. Jak, kde a co??? Neměla jsem tušení.

Postupně se věci začaly dít… Nyní jsem v roli kouče, kdy propojuji jógu, koučovací přístup a sílu naslouchání. Jsem takový „parťák“ na životních cestách klientů.

Dává mi smysl podat pomocnou ruku, když je potřeba. Stejně tak však bedlivě hlídám svoji energii a věnuji se sebepéči (sport, četba, studium, spánek, dobré jídlo, rodina, kamarádi a nicnedělání :o). Více o tom, kdo jsem, na www.ivarihova.cz.

Vy sama děti nemáte. Přemýšlela jste někdy, že se stanete pěstounkou nebo adoptivním rodičem? Samozřejmě pokud nechcete, odpovídat nemusíte ..


Hmm…Jedna z věcí, kterou jsem si sobě slíbila, je, že chci žít v pravdě. Chvíli jsem přemýšlela, jak na otázku odpovědět. Mohla jsem tuto otázku smazat a neodpovídat. Ale pak jsem si řekla, ano, proč vlastně neodpovědět?

Vlastní děti mi nebyly ze zdravotních důvodů dopřány. Spoustu dětí máme však v rámci našeho projektu Život v kufříku. Zde vnímám, že je moje energie využita, jsem šťastná. Téma adopce jsme s manželem neřešili, spíše si užíváme jeho vnoučat. Jsem vlastně tak trochu babička :o)


Pokud by lidé měli zájem, mohou i oni nějak do vašeho projektu přispět? Je možné darovat nějaké finanční nebo hmotné dary?


Zajištění chodu nadačního fondu a veškerých aktivit není jednoduché, ale není také nemožné. Díky finanční podpoře široké veřejnosti můžeme pokračovat dále. Materiální dary přijímáme v podobě unikátních pletených oblečků a hraček, které jsou vyrobeny z baby bavlny. Krásné „ňuchňací“ oblečky, mazlíčky a zvířátka je možné zaslat přímo do sídla nadačního fondu. Vše rozdělíme do kufříčků vzpomínek a zavezeme do porodnic. Děkujeme šikovným ručičkám a všem, kdo nám fandí.




95 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Láska