• vmv

Pomlázka má mnoho podob


Není to tak dlouho, kdy zvládnul uplést pomlázku téměř každý malý kluk. Tuto tradici předávali svým vnukům dědové, synům otcové a jindy třeba jen kamarádi ze sousedství. Většinou se pletly tři druhy pomlázek. Nejjednodušší byla ze tří prutů, složitější ze šesti a opravdoví machři pletli z dvanácti prutů. Základem pro tu pravou pomlázku je správné proutí. Pruty mají být měkké, aby s nimi šlo dobře obtáčet. Zvláště pokud dokážete uplést pomlázku i s poutavým košíkem. Mezi koledníky se tradovalo, že pletení je nejlepší z červené vrby, která je pevná a neláme se. Pruty od potoka bývají často slabé a pomlázka je potom poněkud ohnutá. Mladíci ale i dospělí muži se často v pletení a velikosti pomlázky předháněli. Mrskačka, jak se také pomlázce říká, se má podle velikonočních zvyků provádět na Bílou sobotu – ve stejný den, kdy ženy a dívky mají malovat a zdobit vajíčka. Správná pomlázka se po upletení zdobí jen jednou bílou stuhou. Barevné pak přidávají vyšlehané ženy a dívky. A stejně jako může mít pomlázka několik podob, má i mnoho různých názvů. V českých, moravských i slezských nářečích se jí říká například – čugár, dynovačka, švihačka, kyčka, namrskut, žilka, důtky, pamihod …

37 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše